Lea Mertens V Rozhovoru S Lukas Basedow
Přeložil Iva Visnakova, upravil Veronica Cimermanova
Upozornění: Překlad tohoto blogového příspěvku byl přispěn a zkontrolován dobrovolníky. Přispěvatelé nezastupují MIND Foundation. Pokud najdete chyby nebo nesrovnalosti, nebo pokud se vám zdá něco v překladu nejasné, prosím, dejte nám vědět – jsme vděční za každé zlepšení (mailto:[email protected]) Pokud chcete pomoci svými jazykovými dovednostmi, napište prosím na stejný odkaz a přidejte se k překladatelům blogových příspěvků!
Článek, O Kterém Se V Tomto Rozhovoru Hovoří, Je:Mertens, L. J., Wall, M. B., Roseman, L., Demetriou, L., Nutt, D. J., & Carhart-harris, R. L. (2020). (Https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0269881119895520)
Lukas: Mohla bys nám říci něco o své akademické dráze? Jak ses dostala na svou aktuální pozici?
Lea: Bakalářské studium jsem absolvovala v oboru psychologie a vždy jsem věděla, že chci pracovat v klinickém prostředí a pomáhat pacientům. Posléze jsem se díky svému studiu začala velmi zajímat o vědecký výzkum, ačkoliv mi bylo jasné, že výzkum musí být klinicky relevantní. A tak jsem se začala zajímat o psychofarmakologii, protože mě dostávaly psychologické efekty různých drog a léčiv. Poté jsem se rozhodla pro výzkumný magisterský program1, díky kterému jsem se dostala do styku s psychedelickým výzkumem. O co hlouběji se dostanete a o co více jste do celého tématu zapojení, o to více fascinující je!
Skrz mou diplomovou práci a díky mým konzultujícím na Maastrichtské univerzitě jsem se dostala do styku s Imperial College2, což byla upřímně prostě štěstí. Tam jsem následně pracovala v úžasné výzkumné skupině a dostala jsem se do kontaktu s Dr. Gruenderem3, který je profesorem Centrálního Institutu Duševního Zdraví v Mannheimu. Dr. Gruender měl nějaká volná pracovní místa a otevřené PhD pozice, a tak jsme se rozhodli, že bychom společně rádi usilovali o rozšíření výzkumu psychedelických substancí v Německu, což je velice, velice složitá věc! Nyní spolupracujeme, a tak jsem se ocitla na své aktuální pozici. K tomu jsem nedávno začala psychoterapeutický výcvik, takže momentálně pracuji také klinicky.
Lukas: Skvělé. Pojďme se podívat na tu studii. Co bylo účelem tohoto specifického projektu?
Lea: Já se zajímám zejména o to, jak psychedelické substance fungují na různých úrovních. To znamená, že zkoumám účinky jak na biologické úrovni, například co tyto látky dělají s našimi receptory, tak na psychologické úrovni. V rámci mé diplomové práce jsem chtěla pracovat s metodami zobrazování mozku a velice mě potěšilo, když mi Robin [Carhart-Harris4] nabídnul provést dodatečnou analýzu dat, které jeho tým shromáždil v rámci jejich rozsáhlé klinické studie o rezistentní depresi.5 Chtěli jsme odhalit změny ve funkčnosti mozku, které mohou stát za úspěchem léčby psilocybinem. Jeho tým už měl nějaké publikované studie k těmto změnám k dispozici a na jejich základě jsem udělala dvě návazující analýzy pro detailnější pohled na celou věc.
Lukas: Mohla bys krátce shrnout, na co jsi přišla?
Lea: Jak už jsem zmínila, data už jsme měli k dispozici a studie Roseman et al.6 ukázala zvýšenou reaktivitu vůči emocionálním výrazům tváře v části mozku, kterou nazýváme amygdala a která údajně hraje roli ve zpracovávání emocí, jeden den po psilocybinové léčbě. Tato zvýšená reaktivita také korelovala s odpověďmi na léčbu o den později. Nicméně objev toho, že zvýšená reaktivita v amygdale je spojená s antidepresivními účinky, je velice neintuitivní. To každopádně není to, co by člověk očekával, když se podívá na zjištění studií s antidepresivy.
Tak jako tak, toto bylo to hlavní zjištění jejich výzkumu/analýzy. My jsme se chtěli podívat trošku dál a zjistit, jestli tyto změny v reaktivita amygdaly nebyly potenciálně spojené se změnami v konektivitě mozku, která by mohla být příčinou této zvýšené reaktivity. Udělali jsme tedy psychofyziologickou interaktivní analýzu stejných dat funkční magnetické rezonance (fMRI), abychom se podívali, jestli najdeme rozdíly ve funkční konektivitě amygdaly s prefrontálními kontrolními regiony, např. s ventromediální prefrontální kůrou (vmPFC), v průběhu zpracovávání emocí.
Odhalili jsme, že ve srovnání s výchozí hodnotou den po léčbě je konektivita mezi vmPFC a amygdalou snížená. Tento nález je každopádně zajímavý, protože můžeme polemizovat o tom, že den po léčbě psilocybinem existuje snížený inhibiční vstup z prefrontálních oblastí do amygdaly. Samozřejmě se jedná o velice hypotetický výsledek, protože z toho není možné posoudit směr, nicméně je to něco, na co bychom se měli podívat v následujících studiích a analýzách.
Lukas: Je možné nějak popsat typy psychologických korelátů těch neurologických změn, které jsi našla? Například jaký by byl pocit těchto změn v reaktivitě amygdaly a ve funkcionální konektivitě mezi vmPFC a amygdalou?
Lea: Je vždy velmi těžké přímo spojit neurobiologické poznatky s důsledky v chování. V mé analýze jsme našli spojení mezi sníženou konektivitou amygdaly s vmPFC a s úrovní ruminace o týden později. Jednou teorií je, že tato zvýšená reaktivita amygdaly společně se sníženou funkční konektivitou může být interpretována jako obnovení emocionální citlivosti a emocionality. Takže cítit se znovu ve spojení s vlastními pocity by mohl být psychologický korelát. Jenom zase zdůrazňuji, jedná se o hypotézu a mělo by se provést více výzkumu.
Nicméně je tato teorie celkem zajímavá, protože existuje mnoho depresivních pacientů, kteří mluví o pocitech otupělosti a o pocitech emocionálního odpojení. Možná, že jeden z mechanismů psilocybinu by mohlo být toto opětovné spojení s vlastní emocionalitou.
Lukas: Zmínila jsi, že tvé nálezy a nálezy od Roseman et al.6 jsou poněkud neintuitivní, když uvážíme naše poznatky o vztahu mezi reaktivitou amygdaly a depresivními symptomy. Předešlý výzkum ukázal především to, že vysoká reaktivita amygdaly je znamením vícero depresivních symptomů. Ty nám teď ale ukazuješ, že léčba rezistentní deprese psilocybinem je také spojená se zvýšenou reaktivitou amygdaly. Jak můžeme tyto nálezy integrovat?
Lea: Ano, to je oříšek! Jak už jsem řekla, jedno přijatelné vysvětlení je, že tato znovuzískaná citovost nebo emocionální spojení jsou to, co nakonec vede k lepší reakci na léčbu. Je ale také důležité zvážit časový horizont, ve kterém skenování samo o sobě v průběhu této studie probíhalo. K němu došlo ráno po užití vysoké léčebné dávky, což většinou znamená ráno po intenzivní a citově nabité psychedelické zkušenosti. Je také možné, že tato zvýšená reaktivita amygdaly společně se sníženou funkcionální konektivitou je prostě výrazem časové blízkosti k této významné zkušenosti.
Mě by zajímalo, jak by situace vypadala například jeden nebo šest týdnů později. Především kvůli tomu, že věřím ve fungování psychedelické terapie ve fázích. Nejdřív existuje tato akutní, velice významná zkušenost a vše, co je s ní spojené (tj. mystické zážitky, znovuprožití traumat, vizionářské stavy). Je možné, že reaktivita amygdaly je v tomto časovém úseku zvýšená, protože všechny tyto zážitky ještě nejsou zpracované.
Ale přejde jeden týden, lidé tuto zkušenost integrují a s tím se také změní jejich situace na neuronální úrovni! Velice mě fascinuje, že psychedelická terapie může mít rozdílné efekty v jiných časových úsecích. Proto si myslím, že je potřeba o mnoho více výzkumu, který se zajímá o jiné efekty v průběhu času. Například máme hodně dat, které nám poskytují pohled na to, jak psilocybin a LSD fungují bezprostředně, nicméně co je příčinou efektů léčby v jiných časových úsecích, nevíme.
Lukas: Poněvadž máme hodně studentů, kteří čtou tento blog a kteří by se mohli tvou akademickou dráhou inspirovat, mohla bys jim poskytnout nějakou radu?
Lea: Během svého studia jsem tvrdě pracovala a přišla jsem na téma, kterému jsem se chtěla věnovat, ale také jsem měla štěstí! Například jsem se dostala do zmíněné výzkumné skupiny na Imperial College, což bylo úžasné, a když jsem se rozhodla jít zpět do Německa, nebylo jisté, zda najdu profesora, který by se mnou prováděl psychedelický výzkum. Jsem velmi vděčná, že jsem kontaktovala profesora Gruendera, protože v Německu nebyl žádný jiný psychedelický výzkum, takže jinak bych neměla šanci na tomto projektu pracovat.
Obecná rada by byla zachovat si motivaci a snažit se dostat do kontaktu s lidmi, se kterými člověk chce pracovat. Třeba se spojit s MIND Foundation a zkontaktovat vědce jako jsem já nebo mí vedoucí a lidé, se kterými si umíte představit, že byste mohli pracovat. My všichni jsme velice otevření a ochotní realizovat projekty s vysokoškoláky a absolventy. Jenom musím vážně podotknout, že je to dlouhý proces.
Já mám v mé kanceláři velký plakát, na kterém stojí motto „dobré věci potřebují čas“. Ten jsem si koupila, abych se mohla duševně pozvednout v časech, kdy moje motivace není tak vysoká, jenom abych se udržela na správné cestě. Musím přiznat, že rozhodně není lehké provádět vědeckou práci s ilegálními substancemi a klinické studie bez zapojení farmaceutického průmyslu. Existuje mnoho regulací a překážek, které musíte překonat. Takže musíte být velice, velice motivovaní a oddaní, to je dnešní realita.
Lukas: Takže, když zvážíme všechnu oddanost, štěstí, a motivaci, která je zapotřebí k tomu, aby se člověk mohl stát vědcem v tomto oboru: Stojí to za to?
Lea: Mně to definitivně za to stojí. Já miluji, co dělám, a miluji být součástí tohoto rozrůstajícího se oboru. Ale také bych řekla, že když se zajímáte o psychedelické látky a psychedelický výzkum, neznamená to, že jiné obory jsou nudné a že také nejsou možností!
Například když si chcete udělat PhD a v psychedelickém výzkumu pro vás nejsou žádné volné pozice, zeptejte se sami sebe: Proč mě tento výzkum zajímá? Co bych chtěl nebo chtěla studovat? A možná když se nad tím zamyslíte hlouběji, najdete příbuzné téma. Možná, že to bude v trošku jiném oboru, ale příbuzné téma. Nemyslím si, že by bylo dobré být příliš úzkoprsí a za každou cenu chtít dělat jenom psychedelický výzkum, protože koneckonců vám může ujít ten širší obraz, který se týká všeho, co ještě nevíme v psychiatrii a neurovědě!
Lukas: Velice dobrý postřeh. Poslední otázka: Jaké jsou tvé další kroky?
Lea: Co se týče výzkumu jsem doktorandka a mým velkým zadáním – vždy to nazývám mým miminkem – je ta klinická studie s psilocybinem proti resistentní depresi, kterou provádíme společně s MIND Foundation a Charité Berlin jako druhým studijním místem. Jsem momentálně něco jako manažerka projektu, což je hodně práce, ale doufám, že budeme moci začít na konci tohoto roku, přinejmenším to máme v plánu.
Mimo to jsem byla zapojená do preklinické psychedelické práce v Centrálním Institutu Duševního Zdraví7, ale teď si myslím, že už toho mám na práci přespříliš, než abych v této práci mohla pokračovat. Nicméně vidět výhody preklinické práce byla velice zajímavá zkušenost, například že je možno ji provádět rychleji a s méně překážkami v porovnání s prací klinickou. Teď se ale budu soustředit na mou klinickou studii a můj psychoterapeutický výcvik a budu doufat, že v průběhu těchto aktivit obdržím doktorský diplom.
Lukas: Skvěle. Mockrát děkuji za tvůj čas a hodně štěstí do budoucnosti!